Štědrý den
Snemalna Knjiga Besedilo
- Marie, Hana, dvě jména milá,panny jak jarní růže květ:která by z obou milejší byla,nikdo nemůže rozumět.
- Jedna vrba hrbatá tajně dolů kývá,kde se modré jezero pod ledem ukrývá.Tu prý dívce v půlnoci, při luně pochodni,souzený se zjeví hoch ve hladině vodní.
- Hoj, mne půlnoc neleká, ani liché vědy:půjdu, vezmu sekeru, prosekám ty ledy.I nahlédnu v jezero hluboko - hluboko,milému se podívám pevně okem v oko.
- Nastala půlnoc. Po nebi šíře sbor vysypal se hvězdiček jako ovečky okolo pastýře,a pastýř jasný měsíček.Nastala půlnoc, všech nocí máti,půlnoc po Štědrém večeru;na mladém sněhu svěží stopu znátiode vsi přímo k jezeru.
- „Ach, vidím domek - ale jen v šeře - jako co Václav ostává -však již se jasní - ach, vidím dvéře, ve dveřích mužská postava! Na těle kabát zeleni temné, klobouk na stranu - znám jej, znám! Na něm ta kytka, co dostal ode mne -můj milý bože! Václav sám!!“
- „Ach, vidím, vidím - je mlhy mnoho, všecko je mlhou zatmělé; červená světla blýskají z toho - zdá mi se býti v kostele. Něco se černá mezi bílými - však mi se rozednívá již: - jsou to družičky, a mezi nimi proboha! rakev - černý kříž!“
- Švárný ženich jako květ v kole svatebčanů, kabát tmavě zelený,klobouk v jednu stranu: tak viděla jej v osudné té době, tak si ji nyní domů vede k sobě, švárnou ženku Hanu.
- Koho věnec zelený, koho v rakvi kryje?Umřela, ach umřela panenská lilie!Vykvětla, jak by zalívána rosou,uvadla, jak by podsečena kosou -ubohá Marie!
Ustvarjenih več kot 30 milijonov snemalnih knjig