polednice
Montāžas Teksta
- U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.
- Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně mlčelo!
- Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!
- Mlč! hle, husar a kočárek, hrej si! - tu máš kohouta!
- Než kohout, vůz i husárek bouch bác! letí do kouta.
- A zas do hrozného křiku -
- Pojď si proň, ty, Polednice, Pojď, vem si ho zlostníka!
- I bodejž tě sršen sám! že na tebe, nezvedníku Polednici zavolám!
- A hle, tu kdos u světnice dveře zlehka odmyká.
- Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba: o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřici podoba!
- Dej sem dítě!
- Div, že smrt ji neovane, ejhle tut´ - Polednici!
- Kriste Pane! odpust hříchy hřišnici!
- Již vztahuje po něm ruku - matka tisknouc ramena:
- Pro Kristovu drahou muku!
- Ke stolu plíží se tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.
- Tu slyš: jedna - druhá - třetí - poledne zvon udeří: klika cvakla, dveře letí- táta vchází do dveří.
- Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrům dítě přimknuté: matku vzkřísil ještě z těží, avšak dítě - zalknuté.
Izveidoti vairāk nekā 30 miljoni stāstu shēmu